Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost a byl nazván přítelem Božím. Jk 2,23
Jeho věrnost Bohu byla neochvějná, jeho laskavost a shovívavost vzbuzovaly důvěru a přátelství a jeho velikost vyvolávala úctu a vážnost. Když Kristus přebývá v srdci, pak světlo jeho přítomnosti nelze zastřít nebo je ztlumit. Naopak, světla den co den přibývá a zahání sobectví a hřích, který člověka obklopuje.
Neochvějnou poctivost, laskavost a nesobeckou vlídnost, kterými si získal obdiv a úctu králů, projevoval i v rodině. Jeho život provázela zvláštní vůně přívětivé šlechetnosti. Každému mohlo být zřejmé, že je ve spojení s nebem.
Boží lid představuje Boha na zemi, který chce, aby věřící byli světlem v mravní temnotě tohoto světa. Jsou Božími svědky po celé zemi, ve velkých i malých městech a na vesnicích. Zbožnost křesťanů je měřítkem, podle kterého nevěřící lidé posuzují evangelium. S trpělivostí snášené zkoušky, s vděčností přijímaná požehnání, denně projevovaná pokora, laskavost, milosrdenství a láska – to jsou světla, která v jejich povaze září před celým světem. (PP 90.97; PP 133.141)
Drahý Bože, ať dnes náš život odráží světlo Tvé přítomnosti.
