Novoroční poselství Ertona C. Köhlera, předsedy Generální konference Církve adventistů sedmého dne
Otočili jsme kalendář, ale hluk světa nezmizel. Zatímco pro některé lidi rozzářily oblohu barevné ohňostroje, miliony dalších vstoupily do nového roku za zvuku dělostřelectva, sirén a bomb. Války pokračují na několika kontinentech, humanitární katastrofy se prohlubují, některé země prochází vnitřními otřesy a místa, která kdysi znala mír, nyní čelí bezprecedentnímu násilí. Supervelmoci znovu staví svůj arzenál na jadernou šachovnici. Vztahy jsou napjaté a vojenská cvičení podkopávají architekturu globální bezpečnosti. Všechny tyto skutečnosti potvrzují nejnovější diagnózu: žijeme v období historicky vysoké míry ozbrojených konfliktů. Pokud se situace nezlepší, co pak?
Písmo před takovým scénářem varovalo již dávno. „Budete slýchat o válkách a uslyšíte válečné zvěsti. Dejte si pozor, neděste se.“ (Mt 24,6). Ježíšova slova nejsou naivní, jsou ujišťující. Nepopírá realitu konfliktů, ale vyzývá svůj lid, aby žil smysluplný život bez paniky. Proto, když vstupujeme do roku 2026, ať naší kotvou není euforie z nového, ale jistota věčného. Bude to lepší? Ano – a navždy. „Podle jeho zaslíbení očekáváme nová nebesa a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost.“ (2 Petr 3,13). Pro adventní křesťany naděje nepopírá poplach, ale naslouchá ještě hlasitějšímu troubení. „Očekáváme blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista“ (Titovi 2,13).
Bible vyzývá církev, aby reagovala osvětou, nikoli strachem. Anděl ze Zjevení Janova hlásá věčné evangelium celému světu – nečeká na stabilitu, aby ho hlásal (Zj 14,6). Tam, kde roste nejistota, se posiluje i identita. Když se šíří násilí, šíří se také soucit. A když se otřásá geopolitika, věrnost zůstává. „Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“ (Lk 21,28). Uprostřed bouře zklidňuje naše srdce Slovo: „Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená.“ (Ž 46,2).
Naši předkové nás již naučili, jak vytrvat v dobách, jako jsou ty, které prožíváme dnes. „Blíží se bouře, neúprosná ve své síle. Jsme připraveni jí čelit?“ (Ellen G. White, Testimonies for the Church, sv. 8, s. 315.) Ti, kdo se připravují na nebe, nehromadí strach na zemi; směřují svůj život, čas a zdroje k misii. Posilují svá kolena modlitbou, své ruce službou a své hlasy zvěstováním. Pěstují také vděčná srdce, protože vděčnost živí odvahu. „Nemáme se čeho bát v budoucnosti, pokud nezapomeneme, co pro nás Pán učinil v minulosti.“ (Ellen G. White, Life Sketches of Ellen G. White) Ti, kdo si pamatují Boží mocné vedení, kráčí vpřed s nadpřirozenou důvěrou.
Bude líp. Věřme!
Vstupujeme do roku 2026 s nohama pevně zakotvenýma v realitě a očima upřenýma na věčnost. Kéž každý domov zahájí tento rok ve společenství, kéž každý věřící obnoví svou důvěru a kéž každé společenství znovu potvrdí své povolání a poslání. Jak hluk světa sílí, posilujme odvážnost našeho svědectví. Pokud se mapy stanou nestabilní, upevněme své kroky ve Slově. A pokračujme dál – zakořeněni v Bibli, soustředěni na misii – bez ústupu. Až do toho vzácného dne, kdy „Bůh setře každou slzu z jejich očí…“ (Zj 21,4).
Šťastný nový rok.
Šťastné nové nebe.
Maranatha.
