Pro naši církev se po delším období znovu naskytla příležitost, abychom mohli vyslat do kaplanské služby kazatele, aby vykonával duchovenskou službu v armádě České republiky. Tomáš Harastej nastoupil 1. října 2020 jako vojenský kaplan k 15. ženijnímu pluku v Bechyni. Tomáš je ženatý a je otcem dvou synů.
Tome, nejdříve se chci zeptat, jak tě Pán Bůh povolal ke kazatelské službě?
To je moc těžká otázka na krátkou odpověď a zároveň je dost osobní. A nechci, aby odpověď byla nějaké klišé. Otázka Božího povolání. Věřím, že mě tenkrát Bůh povolal, ať dělám kazatele, zpětně si však nejsem jistý, jak to bylo. Hrálo tam roli i mé rozhodnutí.
Jako kazatel jsi působil na několika místech. Mohl bys zmínit jednotlivé sbory, kde jsi sloužil, a říct, která oblast kazatelské služby je pro tebe nejbližší?
Začal jsem svoji kazatelskou službu ve sboru Suchdol nad Odrou, pak jsem byl nejdelší čas v Olomouci, Prostějově a velice krátce v Brně. Věřím tomu, že jsem od Boha dostal duchovní dary, a i v tomto od Boha velikou důvěru. Nicméně jako „mladý“ ješitný kazatel jsem toto obdarování často využíval k jiným věcem než k vyvýšení Boha a evangelia o něm. Zpětně si myslím, že nejbližší oblastí mé (možná obecně kazatelské) služby měla být pro mě modlitba a čas prožitý v pokoře před Bohem. Ale na všechna místa vzpomínám moc rád, protože všude jsem poznal opravdu velice vzácné lidi, od kterých jsem se mohl učit a čerpat. Mám krásné vzpomínky.
V posledních 15 letech nastal výrazný nárůst počtu těch kaplanů, kteří pracují ve věznicích a nemocnicích. Ty ses rozhodl pro práci v armádě. Co tě motivovalo k této službě?
Samozřejmě děkuji církvi, že mi po mnoha rozhovorech dovolila do této služby vstoupit. Mohl bych říct, že jsem do toho šel, protože to byla výzva, jelikož v té době naše církev neměla kaplana v armádě. Nebo bych mohl říct, že jsem v životě potřeboval velkou změnu, a byla by to také pravda. Těch důvodů je více. Asi největší zlom nastal, když mě v tom silně podpořila moje manželka na základě svých modliteb za tuto věc. Řekla mi, že Bůh reagoval na její tázání se po jeho vůli konkrétní odpovědí s významem „ano“ pro povolání vojenského kaplana. Potom jsem už neváhal, to bylo takové potvrzení, že to je dobré rozhodnutí a že Bůh mi v této službě požehná.
Je známo, že příprava na službu v armádě je náročná nejen pro uchazeče o vojenskou službu, ale také i pro kaplany. Můžeš nám popsat, jaké podmínky jsi musel splnit a co se od tebe očekávalo ještě před nástupem do zaměstnání?
Jako kaplani musíme podstoupit úplně stejnou přípravu jako jakýkoliv jiný voják, který nastupuje do armády. Takže poměrně náročný výcvik ve Vyškově a později různé kariérové kurzy, například důstojnický kurz. Myslím, že všechny kurzy a vzdělávání, které absolvujeme, jsou zajímavé a obohacující. Zároveň musíme splňovat přezkoušení tělesné zdatnosti a podobně. Mimo jiné také musíme například projít poměrně podrobným psychologickým přezkoušením.
Lze definovat poslání kaplana v armádě ČR?
Těch definic je víc. Například jedna z nich: Radosti a starosti vojáka jsou radosti a starosti vojenského kaplana. Další definice lze najít na stránkách vojenských kaplanů.
Jaká je náplň tvé služby na posádce. Můžeš popsat svoji duchovenskou službu mezi vojáky?
Tato služba je podle mě v neustálém vývoji, má nějaký rámec a každý kaplan ji také kreativně pojímá trochu jinak.
Jak vypadá tvůj běžný „pracovní“ den?
Kaplan z podstaty svého zařazení je součástí osobního štábu velitele. Podílí se tedy na různých poradách, personálních radách a podobně. Často se velitelé vyjádří, že vrchní praporčík, kaplan a psycholog jsou jeho pravou rukou, především co se týká přístupu k lidem. Těch lidí je hodně. Konkrétně na našem pluku, který má tři prapory, je něco přes tisíc lidí, nebo chceš-li vojáků.
Každý den je vlastně jiný. Do náplně dne zpravidla patří účast na nějakých poradách. Porady jsou opravdu velice efektivní záležitostí a očekává se připravenost lidí a velké umění prezentovat své příspěvky.
Dále:
- Plánuji si konkrétní rozhovory s lidmi, o které jsem byl požádán.
- Mám naplánovaný etický seminář pro konkrétní skupinu lidí.
- Jsem požádán, ať se účastním jako kaplan nějakého výcviku.
- Někam jedu za vojáky – často nás takto pošle velitel, ať zjistíme situaci, naladění, efektivitu, a přinášíme nápady a postřehy.
- Zhruba jednou za 14 dní dělám bohoslužbu v místní kapli.
- Někdy mám promluvu na nějakém nástupu nebo prosím o požehnání pro některé konkrétní uskupení.
- Společně s vedením výcviku dělám jako kaplan několik vícedenních etických seminářů v průběhu roku. Jedná se skloubení zážitkové pedagogiky, vojenského výcviku, teambuildingu a etických hodnot. Je za tím velká a náročná příprava, ale výsledky jsou skvělé.
- Zajišťujeme různé pietní akty, často kaplana využijí jako moderátora nebo řečníka na různých akcích, můžeme se podílet na pohřbech, svatbách atd.
Jaký je rozdíl mezi kaplanskou a kazatelskou službou?
Jeden ze zásadních rozdílů je ten, že lidé, pro které tady jsem jako kaplan, jsou převážně ti, kteří se považují za tzv. nevěřící. Myslím, že sekulární prostředí více „odpouští“ a přijímá lidské chyby, je celkově nastaveno více tolerantně. Na rozdíl od kaplana je tedy kazatel určitě pod větším tlakem okolí být vzorem v dokonalosti, být bez chyby a podobně.
Domnívám se ale, že pojítkem církevního i sekulárního prostředí je, že jsou „nemocná“ a my všichni jsme „nemocní“ také. Z mého pohledu je důležité nehrát si na doktory a odborníky, ale vzít to tak, že jediným skutečným lékařem je Bůh a všichni potřebujeme zázrak uzdravení – tedy společnost kolem nás, církev, ale i my sami. A to naprosto a nezbytně.
Kazatelé to nemají vůbec jednoduché, je na nich obrovský tlak od sil, které nejsou z Boha, ale i tlak od lidí, který vyplývá z „postavení kazatele“, tedy z toho, jak úlohu kazatele v její dokonalosti vnímají členové a jak ji definuje církev. Vnímejme prosím kazatele i kaplana jako sobě rovného Božího služebníka se vším, co k lidství na této zemi patří. Jediným Pánem měnícím lidské životy musí být vždy Bůh a jeho láska, ne vzor jakéhokoliv člověka.
Děkuji, Tomáši, za rozhovor a do tvé služby přeji vědomí Boží blízkosti a jeho požehnání.
Peter Čík, vedoucí oddělení kaplanské služby
